Diferenciál

Klasický diferenciál je zařízení, které sílu motoru rozděluje ke kolům a umožňuje, aby se každé z nich mohlo otáčet různou rychlostí ( například při jízdě v zatáčce urazí vnější kolo delší dráhu než kolo vnitřní, rozdílné rychlosti jsou také při jízdě po nerovném povrchu nebo při nestejně nahuštěných pneumatikách). Běžný diferenciál, který lze s výjimkou verzí M nalézt v každém dnes vyráběném autě BMW, rozděluje sílu mezi kola 1:1.

Na kvalitním povrchu vozovky a při běžné jízdě vše funguje tak, jak má. Určitá potíž může nastat při sportovním stylu jízdy s výkonným motorem a nebo při zhoršení trakce. V tomto  případě má klasický diferenciál vlastnost tu, že posílá sílu ke kolu, které má horší trakci. Znamená to, že točí tím kolem, u kterého mu to jde lehčeji. Díky tomu kolo, které by bylo schopno přenést více síly na vozovku, ji prostě nedostane. Klasický je příklad, kdy jedno kolo stojí na ledě a druhé na asfaltě. Zatím, co se kolo na ledě protáčí vysokou rychlostí, kolo na asfaltu stojí, stejně jako auto. Toto se také projevuje u rychlých výjezdů ze zatáčky, kde se nadlehčené kolo rychle a snadno protočí, což pochopitelně auto zpomalí.

Právě tyto nežádoucí potíže řeší tak zvané samosvorné diferenciály, nebo-li diferenciály s omezenou svorností ,LSD Limited Slip Differential. Ty dovolí jen určitý, předem daný rozdíl otáček obou výstupních hřídelí. Díky tomu se síla může dostat také na kolo, které ji může využít. Udává se takzvaný svorný účinek diferenciálu, který je vlastně největším rozdílem hnacích momentů přenášených na kola jedné nápravy. Stoprocentní svorný účinek je tehdy, kdy dojde k vyřazení diferenciálu a síla motoru je rozdělena mezi kola v poměru 1:1