Každý z nás to jistě zná. V teenagerovských letech přichází krom obvyklých věcí jako je první láska, první kocovina či první záškoláctví i první opravdu vysněné auto (pro nás postižených benzínovou nemocí), které člověka většinou jen tak nepustí po zbytek života. Plakát s tímto vozem se na klukovské zdi může směle přilepit k polonahé Evě Mendéz a patnáctiletý floutek se klidně zapřísáhne na smrt svojí babičky, že si ho po získání řidičáku koupí. Tedy pokud to není supersport za miliony, ale docela dostupné auto. Pro mne se tímto snem před několika lety stalo BMW 325i E30. A pořád ho chci.
"Třícu" není třeba příliš představovat, snad jen ve stručnosti. Výroba tohoto vozu začala v roce 1982, zatímco poslední kombíky sjely z linky o 12 let později. Nabídka motorů byla příjemně pestrá, od karburátorové 1.8 skrývající se za označení 316, přes nízkootáčkovou 2,7 (325e) a diesely, až po čtyřválce S14 pro modely M3 a 320iS. Paradoxem je, že nejmenší udávanou spotřebu z benzínových motorů má ten největší – právě nízkootáčková 2,7, která dle tabulek žere o 0,1 litru méně, než stokoňová 1.6. Ideální volbou (když nemáte na M3) se ale zdá býti sametový šestiválec M20B25 o objemu dva a půl litru a výkonu 170 koní, který byl představen v roce 85. Facelift přišel v osmdesátém osmém, což je také rok, kdy se ke karoseriím coupé, sedan a cabrio přidal kombík. Předfaceliftový model se familiárně nazývá chromák, pofaceliftový je plasťák (dle typu nárazníků). Za příplatek bylo možno objednat bodykit M - technik I (chromák) a M – technik II (plasťák), ke kterým se dodával i snížený podvozek.
Ale zpět k tomu podstatnému – čím si mě vlastně tohle auto získalo? Na teenagera musí auto zapůsobit vzhledově. To se povedlo jen z části. Plasťák, zejména v M - techniku, se mi opravdu líbí. Pavučinová BBSa, čelní světla "s úsměvem", dvě koncovky výfuku směrem ke středu cesty. Na druhou stranu obyčejný chromák či horší kousky mi nijak atraktivní nepřijdou. S třícou jsme se seznamovali postupně, jako když se štěně rozkoukává u svého nového majitele. Nejdříve jsem ji zkoumal pohledem. Coupé a kombi mému oku lahodí nejvíce. O pár měsíců, či snad let později jsem se poprvé svezl. Né však v 325i, ale v základní 316i. Pamatuji si to jako dnes, když jsem usedl na místo spolujezdce do vyhřívané anatomické sedačky fialového kombi z posledního roku výroby. I se sto koňma se na mokru nechalo vyprovokovat k zajímavé přetáčivosti.
Po nějaké době jsem se s E30 opět setkal, protentokrát se značně vylítanou 320i. Měla krásný zvuk. Příjemně podbarvoval atmosféru v kabině v nízkých otáčkách, ale u červeného pole zněl velmi odhodlaně. Nicméně to nebylo nic ve srovnání se svezením s tím pravým ořechovým – zachovalou 325i coupé M tech II. Zvuk byl ještě lahodnější, nízko uložené sedačky příjemnější a záliba v upálení zadních gum zaživa zjevnější. Podvozek působil v ostřeji projížděných zatáčkách velmi vyváženě a schopně. A já si uvědomil, že tuhle věc jednou musím mít, aniž bych ji zatím řídil. Nakonec jsem se za volant na chvíli dostal. Takové uspokojení z běžných činností pří řízení se dnes už snad ani najít nedá. I 20 let staré auto mělo nádherně jemnou a přesnou převodovku s akurátním mechanickým odporem. Šlápnout na plyn překypující citem, chytit sdílný volant a ze dvou tak rozdílných věcí jako je auto a člověk se stane jeden organismus. Smyslové senzory najednou nejsou jen ve vašich rukou, či na povrchu těla, ale v kolech, v zavěšení, v motoru. Pedály jsou ukázkově rozmístěné pro podřazování s meziplynem, takže ani nemusíte dvakrát přemýšlet co nohama dělat, stejně tam ten nižší stupeň spadne zcela přesně a elegantně. V tu chvíli jsem chtěl jezdit do poslední kapky benzínu.
Teď, když máme období, kdy zamrzá bionafta v motoru, mne však začala zajímat ještě jedna verze – 325ix – vůz se stálým pohonem všech kol, kde 63% točivého momentu jde na zadní kola. Středový a zadní diferenciál je vybaven viskózní spojkou. Tedy, pokud bydlíte ve velkém městě či nížině, vůbec o ix nepřemýšlejte, bude vám kazit tu zimní přetáčivou zábavu na oslizlých silnicích. Avšak jestli žijete ve vyšších nadmořských výškách, kde se větší množství sněhu udrží na cestách delší dobu, pak je tento vůz velmi zajímavý pro trochu té skandinávské zábavy. Nebo pokud rádi jezdíte skrz sněhovou nadílku na poli….
E30 je bohužel velmi populární mezi začínajícími tunery a driftery, takže najít nezničený nevytuněný kousek je docela problém, a když už se najde, tak za docela vysokou cenu. Opravdu pěkné 325i vás můžou klidně vyjít na více než 100 tisíc kč, ale můžete narazit i na škaredou, ale mechanicky dobrou za 20 tisíc. Rozhodně bych doporučoval vybírat rozvážně a s mechanikem. Mnoho třicítek má rozsáhlou korozi. Šestiválce jsou navíc náchylné na vytáčení za studena a dobré by bylo zkontrolovat i vůle na podvozku.
Pokud jste se přenesli přes image zlého floutka ve starém BMW a uvažujete o koupi 325i, je asi nejlepší vybírat na českém E30 fóru, kde je mnoho různě zachovalých vozů k nabídce, stejně jako plno dílů, které na E30 naštěstí nestojí příliš horentní sumu a válejí se téměř v každé příkopě. Já jdu zatím dále přemýšlet nad tím, jak sehnat peníze na nějakého plasťáka v M techu.